Nový občanský zákoník reaguje na potřebu změny v soukromém právu, když předchozí Občanský zákoník byl přijat již v roce 1964. Od té doby došlo k mnoha úpravám (novelizacím). Dřívější úprava občanskoprávních vztahů byla roztříštěná v několika různých právních předpisech. Nejen právnická veřejnost tak při řešení případu musela vycházet nejen z občanského zákoníku, ale také např. ze zákonu o rodině, obchodního zákoníku či dalších právních předpisů. Nový občanský zákoník je tematicky rozdělen do pěti částí – Obecná část, Rodinné právo, Absolutní majetková práva, Relativní majetková práva a Ustanovení společná, přechodná a závěrečná. V obecné části jsou především vymezeny jednotlivé pojmy, se kterými následně text občanského zákoníku pracuje. Část Rodinné právo v sobě zahrnuje původní zákon o rodině. Dotýká se jak institutu manželství, tak vztahů mezi příbuznými, zejména pak vztahů mezi rodiči a dětmi. Část Absolutní majetková práva v sobě skrývá definici vlastnictví, práva k cizím věcem a problematiku dědění. Čtvrtá část nazvaná Relativní majetková práva je nejobsáhlejší. Zahrnuje v sobě různé druhy smluv, stejně tak jako závazky z deliktního jednání (tedy i odpovědnost za škodu). Poslední část se zabývá především legislativně technickou problematikou, mimo jiné tím, které dosavadní zákony budou novým zákonem zrušeny.